Někdy stačí málo...

Na vlakovém nádraží,
kde bezdomovci nocleží
je plno lásky radosti
a také lidské slabosti.

Jsou šťastní, že mají kde přespat
a nemusí se nikde vecpat.
Nemůžou však nikam jít
svou lítost musí zatajit.

Vidím lítost v jejich očích
jak dítě na kolotočích
jež nemá možnost točit se
a on nemá kam vymočit se.

Je smutné vidět člověka,
jež nemá ani zdaleka
možnost vlastního výběru
a on nechce na mou věru.

Je tolik strašně sutných lidi
a kdeckdo jim to závidí,
že mají volnost mají lásku
však dali spoustu věcí v sázku.

Když ráno Slunce vychází,
potichounku odchází.
Nikdo z nás neví kam a proč
je to jen jejich kolotoč.

Jsou nemocní a zasmušilí
a kdyby se jednou oholili.
Byli by to krásní lidé
však jejich smysl ten je jinde.

Stačí jim málo, někdy nic
chtějí jen volnost a nic víc.
A milá slova člověka,
který se jich neleká.