...sám sobě čelem stojím...

...sám sobě čelem stojím...

Anotace: smutek

V každé minutě
mě utrpení svléká z kůže
a obnažuje obraz
mé vnitřní zahrady
plné shnilého ovoce.

V každé sekundě
se dusím vlastními myšlenkami
skrz čerň srdce se probolely
na povrch a stékají pomale
zanechávajíc rudé cestičky

V každé chvíli věčnosti
sám k sobě stojím čelem
v minutách plných bolesti
jsem nejhorším svým nepřítelem!
Autor had, 15.11.2006
Přečteno 465x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

tak tahle je moc pekná.

29.11.2006 14:07:00 | aveefa

líbí

Vcelku dobrá báseň... 100

21.11.2006 18:22:00 | Žiťa

líbí

Shnilé ovoce duše...
pro kompost dobré jest...
pak půdě Tvé dodá novou sílu,
a Ty můžeš zase vzkvést :-)

15.11.2006 15:12:00 | Levandule

líbí

dneska to psaní opravdu bolí, možná je to v tom cítit.Bojuji a vím ,že sám se sebou musím svést největší boj, nebo ne?
Když pohledím do nitra, je to hnus...

15.11.2006 12:17:00 | had

líbí

...co dodat? Napadá mě jen... BRAVO!

15.11.2006 11:57:00 | Doriana Marková

líbí

V závěru odpověď, kterou znáš... uf, co dodat?

15.11.2006 11:36:00 | Levandule

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel