Živá smrt

Svíravý pocit těla,
do srdce mi střílí děla,
střepy duše roztříštěné,
pohled smrti vřelé

rozkládá mě kyselinou,
k mojí smůle vlastní vinou,
rozklepaný hlas mi říká:
zabil jsem toho snílka,
co barvil ti tvůj svět,
dělal dobré ze zlých vět,
rozsvěcoval slunce světla,
touhou řídil,abys kvetla.

Jako květina bez vody
usychám, přemírou svobody.
Umírám pod tíhou sněhu,
dávno necítím tu něhu.

Mrtvá víra se mnou snídá,
temný stín mě pro ni hlídá,
abych neopustila její síně,
leč o rozum připraví mě..