BOLEST

BOLEST

Jsem člověk, jsem dívka,
rostu a rostu od malého dítka.
Tenkrát svět mě bavil,
tedˇ to tak není,
můj život se zkazil,
snad se to někdy změní.

Rodiče mě učili jaká být,
jak se chovat,
že radost ze všeho mít
a nikoho nepomlouvat.

Nedělat naschvály,
chovat se jak se patří,
znát tu českou řeč, naší.

Učit se psát, učit se číst,
nikdy nelhat
a rád se mít.

Každý z nás je jiný,
každý má to svoje JÁ,
vědět,že svět je mylný
a osud, že se neptá.

Vážit si sebe, přátel a rodiny,
vědět že pomůží,
i během hodiny.

Promluví si s námi,
poradí co dál,
vědět, že blízký pomoc dá mi,
vzpomínat, co nám život dal.

Rodinu, každý z nás by ji měl mít,
lásku k nim netajím,
děkuji za to, že vždycky přijít smím.

Můžu přijít v jakékoliv situaci,
vím to a děkuji za ty pomoci.

I přes to, že to vím,
někdy nepříjdu,
co mě trápí, nepovím.

Chci si to nechat pro sebe,
nikdo to nesmí vědět,
občas mně z toho zebe,
bylo to jiný,když mně bylo devět.

Ted už vyřeším to sama,
mám na to svoje zbraně,
už nejsem malá,
já, zvládnu to snadně.

Odhrnu rukáv,
pak už jen bolest ucítím,
na nic jiného nepomyslím.
Ta krev teče a teče,
to jsou ty zbraně,to jsou ty meče.

Po chvíli zjistím,
že tohle nepomáhá,
to si fakt myslím,
tenkrát jsem se smála.

Ted svět mi nic neříká,
nevím kudy kam,
chci být tady,
někdy zase tam.

Odpustˇte blízcí,
omlouvám se za to jak to je,
to ta bolest, mně k sobě zve.

Snažím se bránit,
někdy to však nejde,
pokusím se bolest spálit,
atˇ už konečně odejde.

I když tedˇ se nesnášm,
nechci se vidět,
jednou tu bolest navždy nechám zmizet!