Anotace: zas jedna pocitovka... nic víc, nic míň
Moc se mi líbila. Někdy si připadám jak porotce v sou-
těžní hře: Česko hledá superstar.
14.01.2007 12:43:00 | jehlaspichlas
To je v pořádku, naopak jsem ti dost vděčná, za pozornost, snahu a rady. Já osobně bych spíš změnila až ten poslední řádek "neb neumím...", ten mi tam moc nesedne. Kdyby tě cokoli napadlo k tomu, budu ráda. Dík.
09.12.2006 13:22:00 | Julie Park Rock
a na srdce mé teď padá tma...například....nebo alespoň nějak podobně bych to třeba upravila. Ovšem pochopím, když se na mě budeš teď zlobit, když se ti snažím to překopat...
07.12.2006 14:04:00 | Lisa Kloboučková
Díky. Bohužel, ať přemýšlím, jak přemýšlím, ten konec nijak doupravit nemůžu... nejde to. Neumím.
22.11.2006 18:17:00 | Julie Park Rock
nemohu jinak než s dámou pikovou souhlasit. Škoda toho konce pro tak pěkné dílko. :-)
22.11.2006 17:54:00 | nonchalant
jediné slovo má milion bolestí....tak to hodně dobře znám..tahle báseň je opravdu moc dobrá. Doslova z ní křičí pocity...beznaděj??
19.11.2006 16:47:00 | Rozárenka
Díky. Máš pravdu, ten konec by chtěl doladit, ale zoufale jsem na nic nepřišla.
19.11.2006 15:46:00 | Julie Park Rock
to je skutečně dobré, v poslední sloce bych přihodila nějaké to vycpávkové slovíčko ...tzn. přivlastňovací zájmeno...protože mi tam chybí do ratmu, ale jinak je to gut!úplně vystihuje tu bolest
19.11.2006 15:37:00 | Lisa Kloboučková