... :-(

Jak zlehka na tebe usedá
a přitom je tak přetěžká.
Letní motýl usedá na kopretinu
a ty hledáš na sobě vinu.
Upadáš v zapomnění,
nestaráš se o rozednění.
Jsi nic.
Bezvýznamná tečka ve vesmíru,
která hledá černou díru.
Vše utichá v zapomnění,
list padá ze stromu při smutnění.
Pláče strom, pláče nebe a to jen pro tebe.
Mýlil jsi se...
Byl tu někdo, kdo o tebe stál
a chtěl otevřít sál.
Sál plný stromů, květů, lidských
cností i neřestí,
které si při ledovém větru zoztříští.