Svět je má představa

Jsem naplněn prázdnotou tohoto světa
a toto nic stále rozkvétá,
již dostává se i do mých představ barevných,
vkrádá se hluboko, jako červ, do snů mých.
Tiché matné proudy myšlenek zvuků a stínů,
kolem mne plují, v temných zákoutích plných splínu.

Někdy bílá vylhaná iluze prosvětlí černý kout,
však záhy ji pohltí temných myšlenek proud.
Co raději? Žít se sladkou mlhou u tváře,
nebo si tvořit své vlastní oltáře?
Nakonec vše je jen samodějná abstrakce,
každý vidí jen to, co sám chce.

Co je bolest, radost, smutek, láska, samota?
Jen představa… bezvýznamná nicotná prázdnota.