Úsměv skrytého smutku

Slíbil jsi mi Ráj.
Řekla,
když se na mě znovu podíval,
spatřil jsem v jeho očích slzy,
pamatuji si, že v Ráji
zní stále hudba.
Ano,
řekla,
pak spočítala květiny na louce,
kde jsme všichni tři seděli,
neptal jsem se proč pláče.
Tolik věčného smutku
v tolika lidských srdcích,
odešla cestou lesem,
mé procházky lesem jsou jinotaj
vtisklý do tváře stránky.
Co ty o tom víš?
Slzy.
Našla věčnou hudbu uzavřenou ve svém srdci
a já splnil jediný slib...
a s poslední hvězdou se tiše usmála.