Pro mou jedinou a milovanou

Skáču jen pro tvoje oči
pak otočí se se mnou svět
vlasy mé se v krvi smočí
slova nepůjdou vzít nikdy zpět

Shořely mé zoufalé sny
zažehla je samota
samotářko,navždy spi
zahalená nahota

Jako proužek pergamenu
shořelo mi celé tělo
vidíš duši odhalenu
srdce kamsi odletělo.

Oh smrti malá ve své víře
pro tebe jsem teď skončila
navždy kvůli tobě v síře
do pekla jsem mířila

Kdo lituje samotářku?
Vždyť takovýhle konec chtěla
kdo by pro ni začal nářků
když duše už pryč odletěla?

A tak upletu z popele měsíce
bez trnoví malou růži
poslepu,pohledu se štítíce
položím si jí na zetlelou kůži.