Žiletka zpátky...

V koupelně s žiletkou v ruce,
problémy v duchu se užírám,
pak najednou říznu se prudce,
do zápěstí, do ruky,
až z jedné rány se stane sto ran.
Stres spolu s krví kapající
odplouvá směrem k zemi.
Já sama do sebe řezající,
klátím se za krví k zemi!
Na podlaze studené,
já koukám na mé zápěstí,
a mě tělo znavené,
se schyluje ke štěstí.
Ke štěstí a pocitu úlevy,
mé tělo se pomalu dostává,
za šrámy co tak moc bolely!!
To říká Vám holka po čase,
co za NONSTOPEM postává,
že teď chodí po trase,
kde ke stresu a žiletce
se zas rázem dostává.