Slza deště

Slza deště

Dva kroky dopředu,
jeden krok zpátky,
už zase hledám smích,
a píšu mezi řádky.

Déšť klepe na okenní rám,
zpívá svoji píseň,
já slova té písně už znám,
potlačují moji tíseň.

Lidé jsou vlastně jako mraky,
když je jim smutno, pláčou taky..
já vzpomínku v duchu objímám,
a na Tebe teď lásko vzpomínám..

Jsem ráda, když čas od času,
pláčou mi mraky do vlasů..
po těle mi kapky stékají,
píseň mi do ucha šeptají..

Mně usadil se déšť na srdíčku,
byl se mnou včera, je tu i dnes,
dříve stačilo dozpívat písničku,
teď však chodí za mnou jako pes..