Letní procházka

Nebe je plné květů
a obepíná Zemi tak,
jak objímal jsem tebe já.
Ty ležíš teď zranitelná
mezi kopretinami.
Letní déšť zkrápí róbu Tvou
a nechává vyniknout
božským tvarům.
Ty ležíš zde sama...
Proč?
Já přivoněl ke Květům zla
K těm malým žlutým kvítkům,
jež pýcha se nazývají.
Ty pláčeš,
všechny sny se rozplynuly...
Zbyla jen prázdnota,
kterou nezaplníš
a rána,
jež otevírá se znova
a znova...