Den je vypit do dna

Uvadá kytka...
padá peří...
co slovo, to výtka,
den se šeří.

Kol mlha je
jak šedé šaty,
den, silami mrhaje,
ztrácí lesk zlatý.

Stromy se ztrácí,
ve tmě mizí.
Už nezpívají ptáci,
noc je jim cizí.

Možná jen sýček
monotónně zapěje
a ze smutných víček
uplouvá naděje.

Měsíc za mraky ukryt
mlčí, mlčí jak kámen.
Teď andělé musí truchlit,
když vytéká černý pramen.