Tobě jdu vstříc

K Tobě jdu pomalými kroky,
jsi se mnou a přece daleko,
cítím Tvůj dech horký,
kterého se všichni zaleknou.

Za Tebou přicházím,
vím kdo jsem, vím
a proto kameny neházím,
utíkám před světem zlým.

Snad stojíš a na mne čekáš
se svou otevřenou náručí,
osudy mé do naha svlékáš,
Tvůj hlas mi spánek zaručí.

Ač nevidím Tvou krásnou tvář,
zrak Tvůj upřený mne protíná.
Do ruky vtiskla’s mi svůj snář,
pomalu přichází Tvá sladká hodina.

Před branou Tvého království
stojím a stále čekám,
kdy mne Tvé komnaty pohostí.
A před údělem Tvým smekám.

S Tebou jít do hloubek země
- jen o tom jediném sním.
S Tebou jít, za ruku Tě držet jemně
a kráčet za svým dědictvím.

Tobě budu na věky věrný,
zůstanu s Tebou, neopustím!
přesto rád zahynu, Já – černý
Tvůj ctitel. Čekáš, vím to, vím.

Nádherné chladné Tvé polibky
cítím, cítím rudé Tvé rety
a i když houpou se malé kolíbky,
všichni tě poznají, se svými léty.