Ztracené duše

ZTRACENÉ DUŠE

"Toulám se v noci naší ulicí
a z dálky slyším tvoje plavé kroky.
A tvá silueta v jasu luny blednoucí
vzrušeně pohybuje svými boky.

Sotva jsme u sebe blízko na dotek,
slyším tvůj milý šepotavý hlas.
Cítím vůni tvého těla a vlhkých kalhotek,
která už dávno přeťal čas".

"Můj milý, nejseš na tom o nic líp.
Vypadáš jak přízrak v černém ošacení.
Co kdyby ses přede mnou radši svlík,
už mnoho času zrovna na to není".

Poslední milování ztracených duší
teče jako voda rozbouřená.
Zní jako rajská hudba v jejich uších,
jenže ona nikdy konce nemá,
jenom v našich srdcích.