Před popravou

Provinila jsem se hrozným hříchem,
chtěla jsem být jiná.
Dav odsoudil mě s hrozným smíchem,
teď kat mou hlavu stíná.
Mám už jen poslední přání,
slzy mi stékají po tváři.
Není to jen zdání,
světlo tunelu mě láká září.
Cítím jen strach, už necítím nic.
Smrt má zvláštní pach,
východ slunce neuvidím víc.
Nelituji téhle chyby,
vím ale, že to chyba je.
Pocit jistoty mi nyní chybí,
co po smrti následuje?
Cítím, že ostří se už blíží,
zavírám oči své.
Má hlava padne zemskou tíží,
neuvidím už milé své...