Spálené listí

Listí hoří,
barvy se pomalu mění v popelavou čerň,
jako když se z temnoty noří,
jako když je i není věrn.

Plaménky dýmí
jako indiánská dýmka míru,
žiju jen pohledy náhodnými,
žiju z očí tvých,
však pomalu ztrácím víru,
kane pryč z mých očí slzavých.

Kouř se zvedá,
líně se pohupuje nad stromy,
odplouvá tvář bledá,
pluje spolu s ním,
odejdu,
- a už se nevrátím.

Ohýnek dohořívá,
přítulně praská ve větvích,
ještě to trochu pobolívá,
ještě se odrážíš v očích mých.

V ohništi již dohořelo,
zbylo pár žhavých uhlíků
a bílý kouř, jež se nad obzorem valí,
srdce náhle oněmělo,
proč a vůbec zdali?
(Snad setkáme se v dáli.)