Citová kastrace

Citová kastrace

Jak žít?
Jak milovat?
Koho bít?
Koho zraňovat?

Vzpomínky jak nůž se zadírají pod kůži
Posmrtná ztuhlost, svírající tělo
Srdce darovat s napřaženou rukou jak růži
Rigor mortis, drtící mrtvé tělo

Kam zmizel ten největší dar?
Jen se rozhlédni, můj milý
Pustiny, všude jen trní
Z lásky zbyla poušť a zmar

Veselí smích halící zadumané nitro
Štěstí, muška jenom zlatá
Teď pálí jako láva žhavá
Smutek přichází spolehlivě, každé jitro

Vzpomínky pálí, dřou
Tvořili jsme pár snů
Těšili se ze společných dnů
Kam se teď naše city napřou?

Dívka krásná
Lhostejno zda světlo či tma
Hebké bříško, duše lva
Hradba nedobytná

Společné zájmy, stejný sen
Souznící duše, sladký život
Krásný domov, dětský řehot
Když dva jsou jen jeden

Výkřik do tmy v nekonečném moři:
Pomóc, topím se, neplavu!
Přijde záchrana? Skončím na Aru?
Zemřou všichni, i ti co věří

Přišly útoky na baštu lásky
Jeden, druhý, zas a zas
Zatáhlo se, nadešel zlý čas
Zavraždil jsem duši, zaryl do hlavy trny

Kojení, to je laktace
Tenhle pocit je horší než kastrace
Konec milování, už jen zebe
Vykastroval jsem lásku, zabil sebe

Proč zraňovat?
Kam štěstí lít
Komu duši darovat?
Jak se dá teď žít?

A proč?