Jde černá bytost podle zdí

Jde černá bytost podle zdí,
duši má skrytou do hvězdy,
jež září nejvíc noční tmou!
Jsem to já, hvězda nade mnou.

Vůně ticha kraj posela,
slyším své srdce, jak mi buší.
Každému jednoho anděla,
každému jednu duši.

Dlouhou cestou jsem znavený,
každý krok jako bič mě raní.
Každému dvě oči k vidění,
každému dvě uši k naslouchání
a jedna ústa k mlčení.

A všem jeden pánbůh, který
od večerů po večery
stojí při nás.
Lítost kulhavá v mých krocích,
každý pátek o půlnoci
návrat ztraceného syna.