Noc smutku

Tvé jméno zní tichem,
stojím sám pod hvězdným svitem.
Jdu pod křídly nechtěné svobody,
ve stínu lesa vyjí vlci ďáblovy podoby.
Kráčím cestou z poslední síly,
na palouku tančí měsíční víly.
Mlhy se plazí z kopců jako had,
na rudých křídlech přilétá krvavý drak.

Na duši padá tíha rozchodů,
na zemi se snáší smutek padlých andělů.
Za jezerem číhá neznámý strach,
u nohou ve špíně leží prach.
Již skončila chvíle hádek,
je čas zas napsat několik řádek.
Z města odbíjí daleké hodiny,
lásko, my dva si souzeni nebyli.

Znavený tímto krutým světem,
zmámený usínám pod černým květem.
Vůní tvých rtů navěky poblouzněn,
pohledem do tvých očí zůstávám okouzlen.
Pro svou touhu v srdci šílím,
na cetstě dál pryč mířím.
Na okraji skály sám jsem stál,
pod perutí orlů teď letím dál...