Trápení

V nekonečném zoufalství
trávím spoustu času svého života...
Pomůže mi někdo z něho se vymotat?
Do začarovaného kruhu pomalu padám,
proč já naivní ještě doufám.
Čeká mě časem srovnaný soud,
ale pak už budeme spolu zas plout.
Uvěřit snáz lepším zítřkům,
než nechat se zlákat ke sšpatným skřítkům.
Jak básničku a smutek psát dál,
když velký šrám na uši mám.
Lži, zoufalství,nicota a nenávist - zlé to je!
Proč to mezi námi dál panuje???
Převládají obavy a děsivý strach,
kdy přejeme ten stařičký práh?