Půlnoční mše

V období, kdy roky se lámou
a tvůj čas tady užírají,
jak ty, když chleba krájíš.
V tu chvíli, chvíli známou -
promilemi myšlenky nedozrají...
A nevědomky úpadek svůj slavíš.

Proč? Snad sám jsi rád smrti blíž?
Roky jsou pokrok, ale stále jen scházíš z cesty,
chceš se snad vrátit? Čas se nevrací!
Je to jen dlouhý sen, při němž bdíš...
Procházíš krajinou - myslí, tělem, duší - svými městy.
Otevři oči! Zvedni hlavu! Nebe nad Tebou krvácí.

Co vlastně víš? Víš to co Sokrates...
Je to jen tolik..., nebo je to tolik?!
To co chceš opravdu vědět, to si vymyslíš.
Kdo vlastně jsi? Kdo jsi dnes?
Jsi jen ubohý pouťový poník,
taky chodíš dokola, ani nežiješ, jenom spíš...