Alegorie

Olezlý nehet
kryje černý lak špíny.
Troska žalostná
napřahuje pánovitě ruku.
Jak snadné
je nastavovat dlaň
a čekat,
až Vám do ní někdo vhodí
drobnou minci!

Opodál
leží na lavičce
hromada špinavých hadrů.
Najednou
se pohne
a vykoukne z ní
špinavá hlava starce.
Je pokálená od holubů
a mastný plnovous
skrývá nechutná tajemství.

Třetí,
ten s nosem, jak jahoda,
zrovna otevírá
krabici jablečného vína
a ruce
se mu nedočkavě klepou.

Všichni žijí
a nežijí.
Žijí, když nechám je
vyplynout na povrch.
Umírají,
když zadusím je v sobě.
Pokaždé však
obrodí se znova.
Ač je to nemilé,
tyto podivné havěti
chtějí žít neustále.
Jen těžko se krotí
mé špatné
Vlastnosti!