Vzestup na dno

Uprostřed širého moře,
v bouři a vlnobití,
klesám dolů po vodní hoře,
klesá mé bytí.

Pomaličku padám ke dnu
jak sněhová vločka,
sám sebe už neuzvednu,
už zavírám očka.

Pod tichou hladinou
prostupuje mě mír,
má smrt je mou vinou,
je mi lépe, než když jsem žil.

Volně a zlehka dopadám
na písek zlatavý,
pomalu jak kytka uvadám,
pro život nepravý.

Všechno zlo, co bylo, pominulo,
konečně pryč od stínů.
Jen štěstí se mi rozvinulo
v nádhernou podmořskou květinu.