Anděli!

Ďáblův horký dech
ulpívá ti na křídlech
a Tvůj tichý sten
protíná noc i den,
ubohý anděli!

Spálené Tvé peří
leží u mých dveří,
je jak sníh od sazí,
bahno na dně oázy,
chudáku anděli!

Brzy jej vítr rozpráší,
po krajině, po naší,
jak z urny popel mrtvého,
vstoupíš zas do panství, do svého,
bloudící anděli!