Holubí žalozpěv

Holubí žalozpěv

Sám choulím se v prachu
a chladný bolesti spár
hladí mě po zádech,
zbývá mi snad minut pár...

Kolem mě vedou jen
lhostejné cesty.
Ach, lákavé lety
šedými městy!

Zbaven jsa křídel
- neschopen letu -
vyděšen tuze,
stezky si pletu.

Dívám se na lidi,
dívám se do lidí,
ale žádný z nich,
žádný mě nevidí...

Dál prochází kolem mě,
slepé ty kolosy.
Nehledí ni na hvězdy,
jen sobě na nosy!

Umírám opuštěn
kdes na rohu ulice.
Umírám zavržen
- na zavřené petlice.

Umírám den co den,
zavražděn jsa tebou;
i každým člověkem,
co nehne ani brvou.

Bojíš se o život,
snad že bych ti ho vzal,
kdyby ses na mě jen
soucitně podíval?

Můj život stejnou váhu
přec chtěl by tuze mít;
však navždy bude krev má
na rukou lidstva hnít.