Už to skončilo..

Sama s kusem papíru v místnosti sedím
povídám mu příběhy,něžně ho hladím

Vzpomínám jaké to bylo dřív
když jsme byli ještě spolu
nedívám se víš
dívám se dolů

Najednou cítím tvé dotyky
na tváři,ve vlasech
do paměti se mi promítly
jak krátký nádech

Pamatuju si jak jsi se tvářil
když svítilo ti slunce do tváře
jak jsi se bránil
a schoval do garáže

Pořád mám v hlavě tvůj úsměv
tvoje temné oči
našeho rozhovoru průběh
i to jak to končí

Ano..končí
a možná začíná
a já se s tebou loučím
nic jiného nám nezbývá