Dívka s uplakanýma očima

Seděla na okně a vítr do vlasů jí vál
dívka s uplakanýma očima
někdo panenku jí vzal
Bílá košilka nožky holé objímá

Tu panenku v níž skryta jest naděj
tu prosbu, co v ní se schoulila...
Po bílé košilce stéká rudá slzy krůpěj
Prosba o odpověď, však nikdo ji nevnímá

Do všech stran křičela
a vzduch nesl těch slov žal
Dívka s uplakanýma očima
možná někdo z vás ji znal...

Sedí tam a je jí zima
déšť hladí ji po vlasech
dívka co lásku teď proklíná
co žila jen v naivních snech

Vítr vábivě v utěšující objetí ji vzívá
dívka s uplakanýma očima
co panenku jí někdo vzal
pozvánku váhavě a se strachem přijímá

Jen kapka krve zbyla
na plátně bílém jako sníh
o naději ona marně snila
V mrtvých očích teď zbyl jen lidský hřích