na autobusáku

seš daleko.
na mapě je to jen kousek mezi prsty
stačí posunout palcem a sem u tebe
…

stojím opřenej o chladnou zeď
pod obloukem z plechu
pod střechou autobusáku
a dívám se jak lampy měněj barvu
když padá sníh
( víš ten co vypadá jak peří )
mokrý vlasy ti lepěj prameny po čele
stojíš v černym kabátu, omotaná barevnou šálou
držíš v ní teplo utažený krásnym uzlem
ta moje drží krk jak oprátka,
kterou pomalu utahujou ty hodiny,
co tady každou minutu odcvaknou

dívám se jak do tvejch pih na tvářích
( co sou v zimě vždycky menší )
sedaj si vločky
ty máš zas ten úsměv, co umíš jen ty a malý děti
a vím že něco provedeš, vidím ti to na očích

otíráš oči a shrnuješ vlasy z čela

ještě cejtim ty horký rty
mokrý tváře a mrtvej sníh z tvejch vlasů
…

seš daleko
usínam nad atlasem s prstem na Berlíně