Cesta

Spirála dolů se stáčející


Tobogán na dno propasti


Kde leží tvor tiše spící


Chytil se totiž do pasti





Barvy ve stínech mizí


Spojení s realitou též


Sám sobě teď cizí


Naděje jest lež jak věž





Pod nohama hlína vlhne


slzy měkčí půdu


Hladina pak odraz vrhne


Spatřil v sobě zrůdu





Teče pramen, teče


Den po dni, rok po roku


Čas nechutně se vleče


A slzy imitují tvar potoku





Světlo vidí,


vzhůru stoupá, jako i hladina


Do světa lidí,


k breku ho žene svobody vidina





Před cílem těsně dochází k prozření


Voda plní jednu po druhé plíci


Se Sluncem nad hlavou svět pro něj není


Zhasnul svou života svíci


Na dně zas tiše spící