Zeď

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
za obejtí dal ybch poslední halíř,
šel bych tam kde ti pusu nejen na dobrou noc daj
tam kde nikdo nekouká jak plnej máš "talíř"

Zase mě napadá ta moje nálada
jak nákaza jak plamen co ve mě hoří
a vubec si nepřijdu sám
sem vládce všech "moří"...

A je mi jedno že budu jak ledovej král
jak kostěj nesmrtelnej svoje srdce schovám
a je mi fakt jedno že budu sám
protože nemůžu se trápit dál...

A tak si stavím zeď,
ne nejsem Bořek stavitel
ale musí bejt pevná na solidních základech
aby to nezbořil něčí hodný "dech"...

Co na tom že led je křehká věc
a stín a strach
a oheň co ve mě hoří
pravej opak toho co bych rád
ale jestli mi to pomůže ať stane se co má stát

Prostě postavit před sebe štít
jak poslední linii obrany
a až přijde poslední hodina
doufám že ty milá neznámá budeš při mě stát
nebo budu vší tou hrůzou a strachem
tou ječící lůzou sťat...