why ??? (proč ???)

Přemýšlím o tobě dnem i nocí,
Hodlám se přislíbit tvé moci.
Ty jsi jediná, kterou budu ctít,
Jediná královna, kterou chci mít.
Ta královna, se kterou chci být,
Jediná královna, se kterou chci žít.

Když začíná noc,
Tvoje rty se usmějí,
Pak si uvědomím jak moc,
Já jen tebe miluji.

Nebudu tě přemlouvat,
To není můj styl,
Tak proč mě odmítat?
Pro tebe jsem se narodil.
Už mi nezbývá moc času,
Snad se dočkám tvého hlasu.

Nabízím ti svou lásku,
Výměnou za tu tvou,
Nechci žádnou krásku,
Chci žít s tebou.

Ty jsi má láska jediná,
Ani přátelé ani rodina,
Nezastaví můj chtíč.
Nejsem žádný míč.
Nemůžeš mě odkopnout,
Nemůžeš na mě zapomenout.

Přes řeku vede most,
Který utiší tvou zlost.
Už se probuď, přestaň snít,
Přeci nechceš beze mě být.

Proč mě takhle trápíš ?
Proč mě takhle zlobíš ?
Proč mě takhle štveš ?
Proč mě tedy miluješ?

Proč se chceš zabít ?
Proč to nechceš zažít ?

Jsi jako malé dítě,
Já ti říkám: „miluji tě“.

Tak proč tohle trápení ?
Tak proč to sténání ?

Proč mi to jen nevěříš ?
Proč to jen nezkusíš ?

Už mě nic nenapadá,
A přesto to do sebe zapadá.

Osud nás chtěl spojit,
Musel jsem si tě najít.

Osud chtěl, abychom se znali,
Tak proč jsme se asi postrádali.

Proč mě ani nepotěšíš ?
Jenom pro mě stále brečíš.

Život mi stále utíká.
Jen mezi prsty protéká.

Nepotřebuji tě více znát,
Na to, abych ti mohl své srdce dát.

Jen ty si ho vzít smíš.
Tak proč o mě jen sníš ?

Proč mě do rakve chceš zavřít ?
Proč tu lásku chceš pohřbít ?

Někde hluboko uvnitř v mých kostí,
Jen prázdnotu už drahý čas hostím.

Někde tam v dálce,
Daleko od míst, co znám,
Leží touha, kterou já mám.
Dát ti své srdce.

Své srdce tlukoucí,
Kterému jen ty,
Můžeš pomoci,
Proto tu jsi.

Tak proč jej nechceš přijmout ?
Už toho mám dost !
Chceš mě nechat zdechnout.
To mi nedělá radost !
Dělá mi to starosti.
Je to hodně bolesti.
A přitom, kvůli takové blbosti.
A to mluvím ve vší vážnosti.

Tak proč mi neřekneš do očí,
Že to mezi námi končí ?

Proč mi to neřekneš dnes ?
Mlčení je pro mě děs !

Nemůžu se vyrovnat s tím,
Že každou bolest pocítím.

Budu tě milovat navždy,
A tomu věří dozajista každý.

Nemůžeme žít věčně,
Ale můžeme žít společně.

Vždyť už o tom každý ví,
Jsme si prostě souzeni.

Představ si jak se asi cítím,
Jako bych tě slyšel se mi smát.
Takovou tě nechci znát,
Té představy se štítím.

Vidím tě, láskou svou,
Teď přijmi prosím mou.

Nechci žít bez tebe,
Ale s tebou.
Nedělám to pro sebe.
Pochop myšlenku mou.

Měli bychom si o tom promluvit,
Když mě nechceš pochopit.

Ty jsi se prostě narodila,
Abys mou touhu naplnila.

Já věřím že to chceš zkusit,
A že se mnou ti to nebude vadit.

Konečně jsi mě potěšila,
Že jsi mě dobře pochopila.

Teď už nám nic nebrání,
Lásce budeme oddáni.
Mám tělesnou schránku,
V ní dobrou a špatnou stránku.

Uvidíš pouze tu dobrou,
Budu schovávat tu stinnou.

Teď sepíši příběh, který se má stát,
Ale nesmí se tomu nikdo smát.

Začalo to prvním polibkem,
Kdy stal jsem se lásky otrokem.

Polibkem od jedné víly,
O které by všichni snily.

Možná jsem byl lakomec,
Chtěl jsem ji jen pro sebe,
Bylo to lepší pro tebe,
Ale to ještě není konec.

To jsou pouze začátky,
Kdy se zamilovaní postaví na značky.

Ale už zpět k pohádce,
O té naší velké lásce,
Kdy jsme si říkali všechno.

Každý kompliment, lichotku,
A líbali se na každém schodku.

Dívali se z očí do očí,
A přáli jsem si ať to neskončí.

Tak jsem to vydrželi dlouhý čas,
Bylo to krásné,
Proto jsme to chtěli zas.

Prožíval jsem spoustu krás,
A necítil žádnou strast.

Tvé krásně jemné dotyky,
Pohledy, něžné polibky.

Nikdy jsem neměl dost,
Stále jsem chtěl víc,
Než jsem dokázal říct.
I přesto jsem měl radost.

Byl jsem ze všeho nadšený,
Každý den byl překrásný.

Žádný škaredý den,
Celé to byl můj splněný sen.

Nechtěl jsem tě nikdy opustit,
Chtěl jsem s tebou být navždy,
A to věděl každý,
Zkrátka jsem ti musel odpustit,
Cokoliv co mi vadilo,
Jen aby se to nepokazilo.

Naše polibky znamenali moc.
A naše snění každou noc.

Sny, ve kterých jsem tě hladil po vlasech,
A přitom prahnul po hlasech.

To proto, že sen není realita,
Sen je pouze taková minorita.

Nic se nevyrovnalo našemu setkání.
A už vůbec nekonečnému loučení.

Prahli jsme po sobě dobu dlouhou,
Až jsi mě udivovala svou touhou.

Milovali jsme se snad všude,
A těšili se, kde to příště bude.

Kdy to zase začne objetím,
V další fázi políbením.

Byl jsem dojetím šťastný,
Ach, jak byl ten čas slastný.

A přeci se to muselo stát.
Štěstí muselo tvář ukázat.

Kdykoliv jsem s tebou byl,
Žádný problém jsem necítil.

Měla jsi domov u mě v srdci,Volnost jsem ti nechtěl dát,
Asi jsem se měl čeho obávat.
Tak jsem tě zavřel v té kleci.

Připadalo mi to děsně nevinné,
Když jsem uzavřel sázku,
Na tu naši krásnou lásku.
Asi to bylo to jediné,
To čemu jsem věřil,
Proto jsem se papíru svěřil.

Že přijít konec musí,
A že jsem to věděl,
Ale nikdy bych to nechtěl,
Ta představa se mi hnusí.

Existuješ pro mě jen ty !
Tak proč bych něco skrýval ?
Proč bych to teď pohřbíval ?
Proč bych se měl všeho vzdát ?
Když jsi mi pusu chtěla dát,
Když máš tak slastný rty.

Bylo by to jak ve zlém snu,
Zbavit se všeho v jediném dnu.

Až tolik jsi mě okouzlila,
Žádnou srandu nezkazila,
Svou lásko mne nakazila,
A svými hrami připoutala.

To byla tenkrát jízda,
Po nekonečné cestě,
Jsem ti opakoval miluji tě,
A už nebyla brzda.

Ať sněžilo, či pršelo,
Nic nás nedokázalo zastavit.
Už jsme jeli, už nešlo vystoupit.
Taky se to stát muselo.

Neměl být konec,
Ale stejně se to stalo.
Peklo se na mě usmálo.
A zazvonil poslední zvonec.

Nepřestal jsem se trápit,
Nechtěl jsem žít,
Chtěl jsem se zabít,
Musel jsem se z tohoto světa ztratit.

Neměl jsem důvod tu být,
O smrti jsem začal snít.

Akorát jsem netušil,
Kolika lidem by to vadilo,
Kolik myšlenek by to probudilo.
Myslel jsem jen ve svých zájmech,
A nepřemýšlel o těch jménech.
Jen o tom, abych se smrtí potěšil.

Zůstal lásky jenom pramínek,
Pořád jsem tě všude viděl,
Ač jsem nechtěl, tak jsem si vzpomněl,
Měl jsem spoustu vzpomínek.

Tížila mě představa,
Že už nic nemám,
Že už mi nic nezůstává,
Proto žiletku zvedám.

Podřeži si žíly,
Až na život nezbudou síly.

cestu nenacházím,
proto odcházím.

život mi bere dech,
proto poteče krev.

už všechna vyteče
tak každá vzpomínka utěče