Samota

Samota – jak ostrá břitva,hrany její dotkne každý.

V bolestí se ráda pitvá,bude tady s námi navždy.

Přes ta všechna pohrdání,nenávistí k ní sklízené,

Pověz bratře mi od srdce;nemiluješ též ji méně?

Přeci nám tak přirozené,být ovečkou,co jest sama.

Všichni bychom slitováni čekali od Pána.

Však ho ale nečekejme,

dokaď nám jest dáno;

„…Trpět budem všichni stejně“ –

  – jak nám bylo přáno.