Obyčejný den

Nenapsala nezavolala,
občas trochu lhala,
ona jemu,
pak o jí.
Teď každý v jednom koutě,
s rosou u očí,
připadá si provinile a hloupě,
když kapka rosy tvář smočí.
Následují dny beze slov,
noci bez citů,
oba jsou chladní,
jako zimní kov.