Na dvě klepnutí

Na jedno klepnutí
se dveře neotevřou
na dvě zavolání
okenním tabulím vaz nezlomíš

možná jen poznáš
sílu ticha

.
.
.

Nad poledníkem v prostěradle
časový posun
mezi věrností
a žebráním s kloboukem
pro trochu citu
v instatním balení
s přidanými éčky
co zlomí oba
a pod polštářem jen špatný pocit
z udušení
a tma
s drápky mývala
dychtícím po pohlazení
když v roztomilosti
podlehne intimnosti černé

Na východní délce klid
dvou delfínů
kterým třetí nevadil
jen tak pro hru
a uklidnění napětí
umírajích korálů
pod těly sirén
zardusenými syfilisem

Na západě
v bouřkách
rodila se nová rána
z chapadel medůz
v jedových váčcích
umíralo pochopení
pro delfína
co neznal
rodinnou píseň
.
.
.

Na jedno klepnutí
se dveře neotevřou

a někdy je to dobře