staré zranění duše

Sama se v sobě nevyznáš přesto jak zdá se ,jasno máš
víš co chceš a zatím stojíš s ničím míň se nespokojíš
s čímpak asi ptát se musím v čem máš jasno,chtěl bych znát
ta nejistota strašně bolí po čímpak boku budeš stát
nevyznáš se sama v sobě? Možná máš chaos v citech svých
balancuješ si na hranici v čích se asi vydat šlépějích
máš li jasno,zůstaň s námi to co teď hledáš,najdeme
pomůžeme věcem najít smysl i kdyby jen,že spolu budeme
vadí ti že se všechno hatí? Že vám ten z hůry nepřeje
možná ví proč a to Tě děsí možná tě děsí naděje
možná jsi jenom zapletená do ok a uzlů.do sítě
jeden by chtěl ti strašně pomoc jeden těch pochybností zbaví tě
svým způsobem ho nenávidíš svým způsobem ho ráda máš
na něho myslíš když se vzbudíš s myšlenkou na něj uleháš
vstoupil ti do života nečekaně a od základů změnil řád
probudil city dávno spící a oblouznil svým ,mám tě rád
váhy se naklání zas se vrací zvolíš li budoucnost nebo jistotu
vydáš se tam kde NOVÉ čeká či ze zvyku jen dobrotu
na tobě zůstává rozhodnutí pouze ty jediná tu moc máš
pouze tvé srdce bude volit tak mu dej šanci,už to znáš

Proč zoufalství podléhám?Mám tě rád a nejsem sám
ty to víš jen o tom mlčíš vše je OK stále tvrdíš
já přesto vidím jak ho strašně tajíš to jak ti na něm záleží
a tak mě necháváš ať se trápím možná už se mnou nechceš žít
možná už nechceš..asi musíš pro těch pár cenností ..ze zvyku
jednou to přijde,to mě děsí ,rovnáš se ve lžích profíkům