Balada o lásce

Denně nosím květy
Maríně
Ona spí pod lesem
na cintoríně

Onky Černé stráni
zabili Ji páni
štvali jelena
Marína raněná
v náručí zemřela mi
zalitá slzami

Sedm roků dlouhých
byl jsem zbojníkem
abych vrahům podlým
zakroutil krkem
abych Tě uviděl
udal jsem se sám
z lásky k Tobě
Maríno
popravit se dám

Proto nyní visím
za žebro na háku
necítím bolest
nemám slzu v oku

Vždyť spravedlnost
Maríno
má Tvoji tvář
a Ty kolem hlavy
aureolu máš