Poprava

Nový začátek v hlasu umrlých duší,

vyprahlých písků v propast přesetých.

Tak dole leží, sval do hlouby buší,

bílý kvítek v stisku prstů prokletých.

Hnilobných končetin ožívá v tom jasu,

pozdvihá květ, tělo bledé v prostý šat.

A vzhůru v převratný pád v linii času

tam kde ostří meče brousí kat.

Zvon divoce o hranu v ponurý hlas

kde z úskalí nářků v slzách bloudí.

Myšlenky rozpité postrádají čas,

jenž nad řetězy ohyzdná soudí. 

Poslední zvuk rozplynuv se v kraji,

poslední slza vpila se v rodnou zem.

Hrůzných myšlenek co v dech se tají,

takový byl ten poslední den.