Ze dna čajového šálku

Stalo se to na čajovém dýchánku.
Spadla jsem z máslového bochánku,
jenž ten mladý muž tak lehce svíral v dlani,
přímo do šálku čaje a bylo po snídani.
Malá jako Alenka po vypití kouzelného nápoje,
odolávala jsem náporu hořce zeleného příboje.
Prudká vlna však stáhla mě na dno samotné
a čajové víly nebyly k záchraně ochotné.
Marně jsem čekala na záchranný kruh,
jenž vrátil by do plic mých vzduch.
Nikdo mi nehodil ani kostku cukru,
po které bych mohla k okraji vyšplhat.
A mně se chtělo tolik rvát
o život…
Za víčka však vkrádal se věčný spánek,
i když jsem chtěla sebevíc bdít.
Vzpomněla jsem si na dýchánek.
Jak mě jen mohli nechat utopit?

Ležím na dně šálku z porcelánu.
Tělo bezvládné, co mělo tolik plánů…