Má malá...

Má malá...

Má malá,
toužím ti šeptat do ouška
místo ukolébavky,
má malá,
dolů padá oděv,
je tak lehký!
Má malá!
Dýko v srdci mém
láskou raněném,
má vílo!
Si barva
jež nikdy nevybledne
má malá
si měsíc v úplňku
v pravé poledne,
má malá.
Si Pandořina skříňka
jež nejde otevřít,
mé prokletí!
Si otázkou něhy,
jež se bojím položit,
má malá.
Si moje svítání
a chci abys byla má noc,
má malá.
Si moje malá, malá, malá...
Si láska, jíž v ústery běžím na pomoc,
si kámen
a chladná jako kov,
anděli.
Si moje síla
a má slabost,
si moje prokletí.
Si má malá ač nikdy nebudeš mou,
si moje bolest a sny spálený v troud.
Má malá,
toužím ti šeptat do ouška místo ukolébavky,
jak moc pro mě znamenáš...