pro svého syna.
pro svého syna.
Někdy si říkám,sama sobě.
To když v city dýchám,
že ukryji je ve tvém hrobě.
Na hřbitově budou spát,
tam se sudičkama vzpomínat
a s mým synem.
Někdy ,když nepřichází,
to, co stále schází,
věnuju to tobě..synu..
Ten čas,jen pro vteřinu,
tě zas pochovat...
život je hajzl, srab..
A já?Matka, bez syna,
co na hřbitově usíná,
jen dotek ruček tvých.
Sebe vidět v rozpacích
se svým synem u prsou...
to mámy štastné jsou..
Komentáře (12)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Naděje je věc s peřím, která se usadí v duši. A zpívá melodii beze slov a vůbec nikdy nepřestane.
Snad tam nahoře se jednou ještě obejmete...
28.12.2013 20:44:29 | Danger
Chtěla jsem napsat, že ta básnička je dobrá, ale sedím tu nad klávesnicí a říkám si, že bych spíš měla pochválit Tvou statečnost. Za to, že jsi to napsala a za spoustu jiných věcí, které matka bez dítěte musí.
23.08.2012 18:36:43 | Lenka Krásnodvorská
Tady mi sedí ten divný český obrat "hrozně hezký".
Zároveň hrozné, ale hezké. I když takové básně nemůžou být nikdy úplně hezké. Mají tu pravou hodnotu jen pro toho kdo je psal.
Tedy alespoň podle mě.
13.07.2012 13:48:29 | Dračičák
Děkuju
13.07.2012 13:52:21 | Liduška
Když se na to podívám z druhé strany. Je hrozné co musela vytrpět moje mamina s tátou, díky té mojí živelné, sportovně adrenalinové povaze.
No jo když míra zážitku je vyvážena mírou rizika.
Když se ale dá žít bez cigár, tak to musí jít i bez adrenalinu.
13.07.2012 14:01:51 | Dračičák