Trápím se

Trápím se.
A trápení,jenž v srdci mám, nic nezmění…
Má bolest je moc hluboko,
můj anděl příliš vysoko.

Má láska je až vzadu v srdci-
Tak zkus ji vpřed posunout,
mně básně nikdo neskládá,
ač štěstím bych mohla ustrnout.

Má bolest – já se trápím,lásko-bolest
Je mé tajemství.
Veřejné a přece skryté –
Hloubku nikdo neuzví.

Jen bolest tichá bolest –
Tak už řekni ať jdu pryč.
Ať Ti zmizím ze života.
Užij na mě třebas bič…

Jen mě odpuď,odežeň.
Já nepovím Ti proč-
Ty ničíš mě tak nevinně.
Zas v bolesti mě smoč.

Mou krví slova napsaná.
Ach co je psáno,to je dáno.
Až Tvému srdce dodaná.
Ach bojím se je vyslovit…
Má láska nezná mezí,já miluji
Tak miluji.

Mé srdce…je mi cizí…
Jen to Tvé já zbožňuji.
Má láska je jak uragán…je divoká
a nestálá…

Vždy střídala si oběti,dnes?
Jedna oběť zůstává.
Ty,jsi to Ty, mé srdíčko…Jen Ty
s Tvým krásným úsměvem.

A Přesto proti žalu my bojovat dál nesvedem.
Proč ale proč mě trápíš, proč nechápeš mé napětí?
Proč se stále cítím jen zničená,Tvou obětí?
Proč dýchám s Tebou štěstí
a zároveň cítím chlad.
Proč bolest chrlí plameny…
To nemůžeme být šťastni?
Snad…

Snad nejsme dosti vyzrálí –
Proč neumíš být chápavý?
Tvé ohledy nejsou znát –
A já prožívám zklamání.

Ty myslíš v prvé na sebe,
pak na ostatní,na mě?
Snad…

Snad v poslední řadě ano –
Proto jsi mých citů vrah…
Ale toužím,ano toužím,nechci se své lásky vzdát
- mé srdce křičí bolestí – ono NECHCE V SOBĚ CHLAD!!!