Mokrý popel

Konečně mě vidíš v novinách
Nebýt to v nekrologu, byl bych rád
Nevidím, neslyším, jen nade mnou dýchá hlas
Pohledem do rakve naposled vzlyká nahlas
Kam teď bych měl jít ?
Tam někam, kde chystáš se snít ?

Slova útěchy, rostoucí úškleby
Dny po pěti počítáš v své paměti

Na sobě věnec, kytky, vodu
Tohle setkání bych nechtěl prožit znovu
Kéž bych tak mohl vstát
Přemoct to, postavit se na piedestal
Kam teď bych měl jít ?
Sedáte si u stolu a chystáte se pít

Slova útěchy, elektrizující napětí
Roky paměti - kam zmizely, to nemám ponětí