Noční pouští kráčím dál

Noční pouští kráčím dál. Po písku chladném kráčím sám.
Písek černý jako duše má. Každé zrnko jako temný hřích.
Chladnou tmou kráčím dál. Já ten pocit, kdysi dávno znal.
Teplý dotyk, sladký hlas, vystřídala tma a krutý mráz.

Temnou poušť proklál luny svit. Ta však za mraky, musela jít.
Noční obloha nemá směr, nemá cíl. Je volná, nespoutaná.
Nad hlavou se mi hvězdy třpytí. Pod nimi já poklekám.
Poklekám pod hvězdami v noční poušti, a snad mi ti druzí odpouští.

Nechci temnou, noční pouští kráčet sám. A sám sebe proklínám.
Měsíc se mi tiše směje. Jak za ruku si mě temná tma vede.
V noční poušti já sem zůstal sám. Oči zvolna zavírám.
Kráčel jsem temnou pouští sám. A teď ,na to umírám.