Velký den

Ráno vstanu,
kouknu ven,
přede mnou se objeví,
krásný slunný den.

Dnes mi bude deset let,
ať nevypadám jako skřet.
Učešu se, umeju,
do zrcátka se usměju.

„Dobré ráno,“ zdravím matku,
„dneska bude velký den!“
Obléknu se do pohody,
v mžiku zmizím za rohem.

Běžím cestou necestou,
kde silnice a chodník,
vedle sebe jsou.

Chtěl bych si dát hnedka závod
a předehnal mě černý psík.
Vždyť je přeci velmi malý,
toho musím lehce vzít.

Běžím za ním o sto šest,
ať nezašpiním svojí čest.

Pes vyběhne na silnici
a já za ním s neklidem,
nevidím však velké auto,
jedoucí hned za rohem.

Běžím dál a doháním ho,
z rohu auto vyrazí.
Křičím na něj, varuji ho,
ať ho auto nesrazí.

Místo psa já padám k zemi,
nikoho už nevidím.
Je to pro mě velká škoda,
toho psa už nechytím.