Brána pekel

Již nejsem, již nejsem člověk.
Jsme mrtev a proto mohu projít, devíti branami pekla.
Nebudu se bát, již nevím co je strach. Nebudu váhat.
Již nebudu toužit a litovat, není jak.
Srdce mi bylo vytrženo z mé hrudi.

Proto snad, samotný satan mě k tobě zval.
Neznal jsem cit, neznal jsem strach.
On věděl že dnes, zemřu tak či tak.
Brána po bráně se zvolná otvírá.
Pekelné plameny, žhnou a volají, též mě mezi sebe vítají.

U poslední brány stál, sám satan, a ten se smál.
A však, když zvedl jsme hlavu , hned přestal se smát.
Oči rudé, žhnoucí jas. Ted já budu vládce a vláda pekla, může začít, zas.