Město plné ztracených vzpomínek

V městě
všech
zatracených,
slyším
tisíce hlasů
temných.
Slyším
mrtvé výkřiky
ze
zasněné
narkotiky.
Nebem věčně
plující měsíc,
duší víc než
počet tisíc.
Za mrtvé
pochodující,
za své
srdce bojující.

Samo
Tvé utrápené
srdce,
ustupuje
krutému životu
prudce.
Plné utrpení,
zůstává
v smutném
domnění...
Nepřestává
křičet samo
v zoufalství,
přece
nemůže být
už mrtví.

Město
plné ztracených
vzpomínek
ukrývá chuť
opiových
myšlenek.
A nebe
nad Tvým
městem,
voní neustále
černým horkým
deštěm.
Zůstáváš
sám uvězněn
v sevření
bolestivém.
Temné město
tak stává se
navěky Tvým
hřbitovem!