Kapky stříbra

Krev stéká po rukou,
když démon se probudil.
Zakrýváš parukou
to, co ti způsobil.

Hořký je polibek,
co násilím si někdo vzal.
A dveře rozbité,
on stojí opodál.

V zrcadle už jen kostra stojí,
anděl, co zemřít odletěl,
a černý rytíř v železné zbroji
pro oči bolest neviděl.

Kapky rosy z očí padaj,
nejsou to slzy, je to stříbro.
Ruce přes mléčný sklo mávaj,
prudký vítr zlomil ti křídlo.

Déšť stéká po kameni,
blesky oblohu křižujou,
hladí tě po rameni,
to nespraví se omluvou.

Tango si už nezatančíš,
uvaříš večeři, zas uklidíš, vypereš.
Nemysli, že tím něco spravíš,
neúspěch zas odneseš.

Rozervána je tvá krása,
utíkáš, byť svázaná.
Nůž zarývá se do masa,
proč odpouštíš,ty bláhová?...

I Měsíc se otočil
a Slunce vyjít odmítlo,
uhodit ženu má být zločin
a všem je to jedno.

Krev stéká po zápěstí,
mezi ní kapky stříbra
jako tekutý štěstí,
to poznáš zítra...