Došla mi síla,
a následně dech.
Já nebudu jiná,
tak mě tu nech.
Odešla víra,
já vím je to pech.
Však nezapomínám,
na to cos řek.
Dech se mi tají,
a na tvářích slzy,
co cestu si krátí,
na polštář.
Chtěla sem žít,
a být stále svěží,
však nad hlavou nemáš
svatozář.
Slibovals kdysi,
jak bude to krásný.
Jak mi dáš,
vše co vyděláš.
Jak ztracenej čas,
obrátíš zpátky.
Tak řekni
proč nic neděláš?
Celej vztah ve lži,
a ten strach z tebe.
Jiná náruč mě vítala vřele.
Já dělala chyby,
však ne sama od sebe,
tys mi dal návod,
jak přijít o tebe.