La pluie triste

V krůpějích padá z nebe. Už zas.
Smáčí tě, ulpívá na koncích řas.
Šedivá obloha vkrádá se do duší
a svět kolem ještě nic netuší.

Na hlavy hříšníků, na hlavy obětí,
na hlavy otců i matek od dětí
padá... Z nebe... Už zas.
Začínáš ztrácet hlas.

Kapkou a další pak
slétává z oblak
nenechá hezkou památku
nenechá místa bez smutku.

La pluie triste padá ti do duše
a okolní svět nic netuše
smutkem ti zahltí duši i myšlenky,
smutného deště mrtvé milenky.